Zákon č. 76/1946 Sb., o zrušení a o změně soudních rozhodnutí v občanských věcech právních z doby nesvobody

76.

Zákon

ze dne 9. dubna 1946

o zrušení a o změně soudních rozhodnutí v občanských věcech právních z doby nesvobody.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Vymezení soudních rozhodnutí, na která se vztahuje tento zákon.

(1) Soudními rozhodnutími se rozumějí v tomto zákoně rozhodnutí vydaná v občanských věcech právních soudy v zemích České a Moravskoslezské, ať řádnými či mimořádnými, jakož i rozhodčí výroky vydané na tomto území, pokud těmito rozhodnutími nebo výroky byla právní věc zcela nebo zčásti vyřízena.

(2) O rozhodnutích soudů vyšších stolic mimo země Českou a Moravskoslezskou platí tento zákon, pokud v první stolici rozhodoval soud se sídlem v zemi České nebo Moravskoslezské.

§ 2.

Podmínky návrhu na zrušení nebo na změnu soudních rozhodnutí.

Soudním rozhodnutím lze - mimo případy upravené obecnými nebo zvláštními ustanoveními - odporovati a domáhati se jich zrušení nebo změny za podmínek vymezených v článku II, čl. 6, odst. 1 a 3 a odst. 5, větě první zákona o obnovení právního pořádku (příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946).

§ 3.

Příslušnost.

(1) Rozhodnouti o odporu je příslušný soud, který v odpor vzaté rozhodnutí vydal, odporuje-li se však zároveň několika rozhodnutím vydaným v téže právní věci soudy rozličných stolic, je výlučně příslušný soud mezi nimi nejvyšší.

(2) Není-li v zemích České a Moravskoslezské soud, který by byl příslušný podle předcházejícího odstavce, je odpor podati u soudu, který by byl v první nebo ve vyšší stolici příslušný, kdyby věc byla zahájena až po účinnosti tohoto zákona. Přitom se, co se týká příslušnosti v první stolici, hledí jen k důvodům založivším příslušnost soudu, který v první stolici rozhodl.

(3) Jde-li o odpor proti rozhodčímu výroku, je příslušný soud, který by byl pro věc, o níž jde, příslušný, kdyby nebylo smlouvy o rozsudím.