Zákon č. 558/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád a zákon o ochraně státního tajemství

558

ZÁKON

ze dne 11. prosince 1991,

kterým se mění a doplňují trestní řád a zákon o ochraně státního tajemství

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Článek I

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb., č. 43/1980 Sb., č. 159/1989 Sb., č. 178/1990 Sb. a č. 303/1990 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 2 odst. 4 na konci se připojuje věta: „K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí.“.

Odstavec 9 zní:

„(9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.“.

2. V § 6 odst. 1 se za slova „zákazu činnosti“ vkládají slova „nebo zákazu pobytu“.

3. V § 8 odst. 1 se slova „orgánům Sboru národní bezpečnosti“ nahrazují slovy „policejním orgánům“.

Odstavce 2 a 3 znějí:

„(2) Údaje, které jinak jsou předmětem bankovního tajemství, smí v přípravném řízení požadovat jen prokurátor. Vyšetřovatel nebo vyhledávací orgán potřebují k takovému dožádání předchozí souhlas prokurátora. V řízení před soudem může takové údaje požadovat předseda senátu.

(3) Ustanovením odstavců 1 a 2 není dotčena povinnost zachovávat státní a hospodářské tajemství ani státem uložená povinnost mlčenlivosti.“.

4. Za § 8 se vkládá nový § 8a, který včetně nadpisu zní:

㤠8a

Poskytování informací o trestním řízení

(1) Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací sdělovacím prostředkům. Přitom dbají toho, aby neohrožovaly objasnění skutečností důležitých pro posouzení věci, nezveřejňovaly o osobách, které mají účast v trestním řízení, údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2).

(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 orgány činné v trestním řízení odepřou poskytnutí informací.“.

5. V § 9 odst. 2 druhé větě se středník za slovem „vydání“ nahrazuje tečkou a slova „není-li příslušné řízení dosud v běhu, navrhne prokurátor jeho zahájení“ se vypouštějí.

6. V § 12 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Policejními orgány se rozumějí orgány Federálního policejního sboru,¹) Policie České republiky²) a Policejního sboru Slovenské republiky³) (dále jen „policejních sborů“).“.

V odstavci 12 se vypouštějí slova „národní“ za slovy „ministerstvo“ a „ministr“.

Dosavadní odstavce 2 až 12 se označují jako odstavce 3 až 13.

7. V § 17 se vypouští odstavec 2 a zároveň se zrušuje číslování odstavců.

8. § 19 se vypouští.

9. Nadpis nad § 25 se vkládá pod označení tohoto paragrafu.

V odstavci 2 se na konci připojuje věta: „Tohoto souhlasu není třeba, jde-li o odnětí a přikázání věci mezi vojenskými soudy.“.

10. § 26 včetně nadpisu zní:

㤠26

Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení

K provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný soud, v jehož obvodě je činný prokurátor, který podal příslušný návrh.“.

11. V § 28 se slova „neovládá-li obviněný jazyk“ nahrazují slovy „prohlásí-li obviněný, že neovládá jazyk“.

12. V § 29 odst. 2 se za větu prvou vkládá věta:

„Nesouhlasí-li tento orgán nebo předseda senátu s vyúčtováním náhrady a odměny tlumočníka, rozhodne o jejich výši usnesením.“.

13. V § 30 odst. 1 se za slovo „soudce“ vkládá slovo „přísedící“.

V odstavci 2 se za slovo „soudce“ vkládají slova „nebo přísedící“ a na konci se připojuje věta, která zní: „Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.“.

V odstavci 3 větě první se za slovo „soudce“ vkládají slova „nebo přísedící“:

14. § 31 zní:

㤠31

(1) O vyloučení rozhoduje bezprostředně nadřízený orgán, a to na podkladě oznámení osoby, o jejíž vyloučení jde, nebo na podkladě námitky některé ze stran. Až do rozhodnutí těchto orgánů o vyloučení vykonávají osoby, o jejichž vyloučení jde, jen ty úkony, které nesnesou odkladu.

(2) O tom, zda je vyloučen soudce nebo přísedící, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyššího soudu Slovenské republiky a Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky rozhodne jiný senát téhož soudu. Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce nebo přísedící je vyloučen, určí místo něho předseda soudu jiného soudce nebo přísedícího.“.

15. V § 33 odst. 1 větě druhé se za slovo „podávat“ vkládají slova „žádosti a“.

V odstavci 2 se za slovo „bezplatnou“ vkládají slova „nebo na obhajobu za sníženou odměnu“.

16. V § 35 odst. 1 se věta druhá a třetí nahrazují větou, která zní: „Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před soudem, se může obhájce dát zastoupit svým koncipientem.“.

17. V § 36 odst. 4 na konci se za slovo „léčení“ doplňují slova „s výjimkou ochranného léčení protialkoholního“.

18. V § 36a odst. 1 písm. c) se vypouštějí slova „nebo ve výkonu trestu odnětí svobody“.

V odstavci 2 písm. d) na konci se tečka nahrazuje čárkou a připojuje se nové ustanovení písmene e), které zní:

„e) jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.“.

19. V § 38 odst. 1 poslední věta zní: „Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.“.

20. § 39 zní:

㤠39

(1) Obhájce ustanoví, a pominou-li důvody nutné obhajoby, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce.

(2) Dojde-li ke spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí a obviněnému byl v každé z těchto věcí ustanoven obhájce, předseda senátu a v přípravném řízení soudce zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni později. Došlo-li k ustanovení obhájců současně, zruší ustanovení těch obhájců, kteří byli ustanoveni v řízení o méně závažném trestném činu.“.

21. V § 40 poslední věta zní: „O zproštění rozhodne v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení soudce.“.

22. V § 50 odst. 2 se vypouštějí slova „a která je občansky bezúhonná“.

Odstavec 3 zní:

„(3) Zmocněncem zúčastněné osoby a poškozeného v trestním řízení, ve kterém jsou probírány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství, může být pouze advokát nebo osoba, která se může seznamovat se státním tajemstvím na příslušném úseku.“.

23. § 62 odst. 2 zní:

„(2) V případě potřeby, zejména při nařízeném předvedení, při neúspěšnosti pokusu doručit jiným způsobem do vlastních rukou adresáta zásilku, u níž je uložení vyloučeno, nebo při nebezpečí, že průtahem v doručování bude jednání zmařeno, lze o doručení požádat i policejní orgán.“.

V odstavci 4 se vypouštějí slova „nebo u místního národního výboru“.

24. V § 63 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo u místního národního výboru“.

25. V § 66 odst. 1 se číslovka „1000“ nahrazuje číslovkou „2000“.

26. § 68 včetně nadpisu zní:

㤠68

Rozhodnutí o vazbě

Vzít do vazby lze toliko osobu, proti které bylo vzneseno obvinění (§ 163) nebo které bylo sděleno obvinění (§ 169). Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi. O vazbě rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh prokurátora soudce.“.

27. § 69 včetně nadpisu zní:

㤠69

Příkaz k zatčení

(1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby (§ 67) a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh prokurátora a v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen.

(2) Příkaz k zatčení musí vedle údajů zajišťujících, že obviněný nebude zaměněn s jinou osobou, obsahovat stručný popis skutku, pro nějž je obviněný stíhán, označení trestného činu, který se v tomto skutku spatřuje, a přesný popis důvodů, pro které se příkaz k zatčení vydává.

(3) Zatčení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.

(4) Policejní orgán, který obviněného na podkladě příkazu zatkl, je povinen ho neodkladně, nejpozději však do 24 hodin dodat soudu, jehož soudce příkaz vydal; není-li to výjimečně možné vzhledem ke značné vzdálenosti místa zatčení od sídla soudu, jehož soudce příkaz vydal, musí být obviněný dodán nejpozději do 24 hodin od zatčení jinému věcně příslušnému soudu. Nestane-li se tak, musí být obviněný propuštěn na svobodu.

(5) Soudce, jemuž byl obviněný dodán, musí obviněného neprodleně vyslechnout, rozhodnout o vazbě a rozhodnutí oznámit obviněnému do 24 hodin od doby, kdy mu byl obviněný dodán. Provádí-li výslech obviněného jiný věcně příslušný soudce, informuje o jeho výsledku soudce věcně příslušného soudu, který příkaz k zatčení vydal. Tento soudce po získání informace o výslechu rozhodne o vazbě a své rozhodnutí oznámí prostřednictvím soudce provádějícího výslech obviněnému. Není-li obviněnému oznámeno rozhodnutí do 24 hodin od doby, kdy byl dodán soudu nebo soudci provádějícímu jeho výslech, musí být obviněný propuštěn na svobodu.

(6) V řízení před soudem rozhodne o vazbě zatčeného soudce.

(7) Obviněného, který byl vzat do vazby, dodají do místa výkonu vazby policejní orgány.“.

28. § 71 včetně nadpisu zní: