Zákon č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád

519

ZÁKON

ze dne 5. listopadu 1991,

kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Čl. I

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb. a zákona č. 328/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. V § 1 se slova „zájmů občanů a organizací“ nahrazují slovy „zájmů účastníků“ a vypouštějí se slova „a pravidel socialistického soužití“.

2. § 2 zní:

㤠2

V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně, a zaměřují svou činnost k tomu, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.“.

3. V § 3 se vypouští slovo „socialistické“ a slova „dovolat se“ se nahrazují slovy „domáhat se“.

4. § 4 se vypouští.

5. § 5 zní:

㤠5

Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.“.

6. § 6 zní:

㤠6

V řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.“.

7. V § 7 odst. 1 se slova „rodinných a družstevních vztahů“ nahrazují slovy „rodinných, družstevních, jakož i z obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských)“.

8. Za § 8 se vkládá nový § 8a, který včetně nadpisu zní:

㤠8a

Spory o pravomoc

(1) Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky rozhodují spory o pravomoc mezi soudy a státními notářstvími, jakož i mezi soudy, státními notářstvími a orgány státní správy téže republiky.

(2) Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje spory o pravomoc mezi soudy jedné republiky a státními notářstvími nebo orgány státní správy druhé republiky, jakož i mezi soudy, státními notářstvími a federálními orgány státní správy.“.

9. § 9 včetně nadpisu zní:

„Příslušnost

§ 9

(1) K řízení v prvním stupni jsou zásadně příslušné okresní soudy.

(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně

a) ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích,

b) o nárocích vycházejících z autorského zákona,

c) ve věcech původcovství k předmětům průmyslového vlastnictví, práva je přihlásit k ochraně, spolumajitelství a o nárocích z těchto věcí, popřípadě z porušení práv v těchto věcech,

d) ve sporech o vzájemné vypořádání dávky poskytnuté neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky podle právních předpisů o sociálním zabezpečení,

e) ve sporech mezi příslušným orgánem nemocenského pojištění a zaměstnavatelem o náhradu škody vzniklé nesprávným postupem při provádění nemocenského pojištění,

f) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,

g) ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle § 18 odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,

h) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci československých soudů,

i) v řízení konkursním a vyrovnacím, je-li úpadcem (dlužníkem) fyzická nebo právnická osoba, jež není zapsána v obchodním rejstříku, včetně sporů tímto řízením vyvolaných,

j) v řízení o určení, zda návrh na registraci politické strany nebo politického hnutí nemá nedostatky, které by bránily jejich registraci.¹)

(3) Krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních spory

a) z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti,

aa) jsou-li oba účastníci zapsáni v obchodním rejstříku; pro tyto účely mají banky postavení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku,

bb) je-li navrhovatel podnikatelem, který není zapsán v obchodním rejstříku, a odpůrce je podnikatelem, který v obchodním rejstříku je zapsán, přičemž částka požadovaná navrhovatelem převyšuje 50 000 Kčs;

b) bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory

aa) z právních vztahů souvisejících se zakládáním obchodních společností nebo družstev,

bb) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování,

cc) ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části,²)

dd) ze smlouvy o kontrolní činnosti,³)

ee) ze smlouvy zasílatelské,⁴)

ff) ze smlouvy o provozu dopravního prostředku,⁵)

gg) ze smlouvy o tichém společenství,⁶)

hh) ze smlouvy o otevření akreditivu,⁷)

ii) ze smlouvy o inkasu,⁸)

jj) ze smlouvy o uložení cenných papírů nebo jiných hodnot,⁹)

kk) ze smlouvy o běžném účtu,¹⁰)

ll) ze smlouvy o vkladovém účtu,¹¹)

mm) z cestovního šeku,¹²)

nn) ze smlouvy o úvěru,

oo) ze závazkových vztahů ze slibu odškodnění,¹³)

pp) z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn),

rr) z práv z patentů, chráněných užitných a průmyslových vzorů a topografií polovodičových výrobků jako předmětu obchodu,

qq) ze závazkových vztahů z bankovní záruky;

c) bez zřetele na to, že nejde o obchody ve smyslu písmena a) či b), spory

aa) z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem,

bb) z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který prokuru udělil, a byla-li prokura udělena více osobám, z právních vztahů mezi těmito osobami navzájem, a z právních vztahů mezi obchodním zástupcem a podnikatelem, který obchodního zástupce pověřil, ledaže jde o spor z pracovněprávního vztahu,

cc) z právních vztahů týkajících se směnek, jiných cenných papírů nebo šeků, včetně sporů z vydaných směnečných (šekových) platebních rozkazů,

dd) z právních vztahů týkajících se ochrany hospodářské soutěže¹⁴) a týkajících se nekalé soutěže,¹⁵)

ee) z práv k obchodnímu jménu,¹⁶) ochranným známkám¹⁷) a označení původu,¹⁸)

ff) z pojištění spojeného s předmětem obchodní činnosti,

gg) o návrhu společníka veřejné obchodní společnosti na její zrušení pro porušování společenské smlouvy jiným společníkem,¹⁹)

hh) o návrhu společníka společnosti s ručením omezeným na zrušení jeho účasti ve společnosti,²⁰)

ii) o návrhu společníků společnosti s ručením omezeným na zrušení společnosti,²¹)

jj) o návrhu člena družstva na zrušení rozhodnutí členské schůze o jeho vyloučení,²²)

kk) o neplatnost rozhodčích smluv a o zrušení rozhodčích nálezů vydaných rozhodci na základě rozhodčí smlouvy,²³)

ll) ze vztahů vznikajících z mezinárodního obchodního styku právnických a fyzických osob včetně sporů, v nichž byla pravomoc československého soudu založena písemnou smlouvou účastníků.²⁴)

(4) Krajské soudy konečně jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních dále

a) projednávají konkursy a vyrovnání, je-li úpadcem (dlužníkem) fyzická nebo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku včetně sporů tímto řízením vyvolaných,

b) rozhodují o návrzích na zrušení společnosti a její likvidaci,²⁵)

c) rozhodují o jmenování likvidátora společnosti, došlo-li k likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu,²⁶)

d) rozhodují o návrhu na odvolání likvidátora společnosti a jeho nahrazení jinou osobou,²⁷)

e) rozhodují o určení odměny likvidátora jmenovaného soudem,²⁸)

f) rozhodují o jmenování likvidátora obchodní společnosti,²⁹)

g) rozhodují o návrhu na odvolání likvidátora obchodní společnosti a jeho nahrazení,³⁰)

h) rozhodují o návrhu na zrušení družstva,³¹)

i) rozhodují o návrhu na prohlášení členské schůze družstva o rozdělení likvidačního zůstatku za neplatné.³²)

10. V § 10 se jeho dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:

„(2) O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky.“.

11. Za § 10 se vkládá nový § 10a, který zní:

㤠10a

(1) O dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů odvolacích rozhodují Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky.

(2) O dovoláních proti rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky a Nejvyššího soudu Slovenské republiky jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky.“.

12. V § 11 odst. 3 se slova „Nejvyšší soud Československé socialistické republiky“ nahrazují slovy „Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky“.

13. V § 12 odst. 3 druhá věta zní: „Je-li jeden z těchto soudů na území České republiky a druhý na území Slovenské republiky, rozhoduje o přikázání Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky.“.

14. V § 14 odst. 2 druhá věta zní: „Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.“.

15. V § 16 odst. 1 druhá věta zní: „O vyloučení soudců Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyššího soudu Slovenské republiky a Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky rozhodne jiný senát téhož soudu.“.

16. § 21 odst. 1 zní:

„(1) Za právnickou osobu jedná statutární orgán nebo pracovník (člen), který prokáže, že je oprávněn za ni jednat.“.

17. § 25 se doplňuje novým odstavcem 4, který zní:

„(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně, zastupuje-li účastníka komerční právník v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.³³)“.

18. § 26 se doplňuje novým odstavcem 3, který zní:

„(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí ve věcech obchodních.“.

19. V § 27 odst. 2 se slova „by odporovalo pravidlům socialistického soužití“ nahrazují slovy „zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně“.

20. § 27a se vypouští.

21. V § 29 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Stejně se postupuje, stanoví-li tak zvláštní předpis.“.

22. § 30 odst. 2 zní:

„(2) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.“.

23. § 32 až 34 se vypouštějí včetně nadpisu nad § 32.

24. § 35 včetně nadpisu zní:

㤠35

Účast prokurátora

(1) Prokurátor může vstoupit do zahájeného řízení ve věcech

a) způsobilosti k právním úkonům,

b) prohlášení za mrtvého,

c) zápisu do obchodního rejstříku.

(2) Prokurátor je v takovém řízení oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat účastní řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního vztahu.“.

25. § 36 zní:

㤠36

V řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni.“.

26. Za § 36 se vkládají nové § 36a, 36b, 36c a 36d, které znějí:

㤠36a

(1) V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát:

a) ve věcech pracovních,

b) v dalších věcech, o nichž to stanoví zákon.

(2) V ostatních věcech jedná a rozhoduje v řízení před okresním soudem samosoudce.

(3) V řízení před krajským soudem jako soudem prvého stupně jedná a rozhoduje s výjimkou případů uvedených v § 36b odst. 1 samosoudce; v odvolacím řízení jedná a rozhoduje senát.

§ 36b

(1) V obchodních věcech jedná a rozhoduje krajský soud jako soud prvého stupně v senátu, jde-li o spory

a) z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem,

b) ze vztahů, které vznikají v souvislosti s prodejem podniku nebo jeho části,

c) z právních vztahů upravených předpisy o ochraně hospodářské soutěže a o nekalé soutěži,

d) z práv k předmětům průmyslového vlastnictví,

e) týkající se námořních lodí, námořní plavby a právních vztahů s tím spojených,

f) o neplatnost rozhodčích smluv a o zrušení rozhodčích nálezů vydaných rozhodci na základě rozhodčí smlouvy,

g) ze vztahů vznikajících z mezinárodního obchodního styku právnických a fyzických osob včetně sporů, u nichž byla pravomoc československého soudu založena písemnou úmluvou účastníků.

(2) V ostatních obchodních věcech jedná a rozhoduje v řízení před krajským soudem samosoudce. To platí i o vydávání směnečných (šekových) platebních rozkazů a o rozhodování ve věcech uvedených v § 200e.

§ 36c

Nejvyšší soudy jednají a rozhodují v senátech.

§ 36d

(1) Předseda senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje ve věci.

(2) V případech, kdy podle zákona může jednat a rozhodovat samosoudce, příslušejí mu práva, která jsou jinak vyhrazena senátu.“.

27. V § 37 odst. 2 třetí věta zní: „Přísedící hlasují před soudci a mladší soudci před soudci staršími, předseda senátu hlasuje poslední.“.

28. § 38 se vypouští.

29. V § 39 odst. 1 se vypouští slovo „okresní“ a v odstavci 3 se slova „soudce z povolání“ nahrazují slovem „samosoudce“.

30. V § 43 odst. 1 prvá věta zní: „Předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno.“.

31. V § 45 se slova „prostřednictvím místního národního výboru“ nahrazují slovy „prostřednictvím orgánu obce“ a slova „orgánu Veřejné bezpečnosti“ slovy „příslušného policejního orgánu“.

32. V § 46 odst. 1 se za slova „v bytě“ vkládají slova „v sídle (místě podnikání)“ a v odstavci 2 se slova „u místního národního výboru“ náhrazují slovy „u orgánu obce“.

33. V § 47 odst. 2 se slova „u místního národního výboru“ nahrazují slovy, „u orgánu obce“.

34. V § 48 odst. 1 se slovo „organizace“ nahrazuje slovy „právnická osoba“:

Odstavec 2 zní:

„(2) Písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek; to platí přiměřeně i pro doručování písemností určených komerčnímu právníkovi.“.

35. Za § 50 se vkládá nový § 50a, který včetně nadpisu zní:

㤠50a

Uveřejňování vyhlášek

Povinnost soudu zveřejnit vyhláškou různé údaje, stanovená v tomto zákoně a v zákoně o konkursu a vyrovnání, je splněna jejich uveřejněním v Obchodním věstníku (§ 769 obchodního zákoníku), pokud se zákon neomezuje na zveřejnění údajů na úřední desce soudu; tím není dotčena povinnost uveřejnění údajů v denním tisku.“.

36. V § 52 odst. 2 se slova „příslušný orgán Veřejné bezpečnosti“ nahrazují slovy „příslušný policejní orgán“.

37. V § 53 odst. 1 se číslovka „500“ nahrazuje číslovkou „2000“ a číslovka „1000“ číslovkou „5000“.

38. § 59 až 66 se vypouštějí včetně názvu hlavy první a nadpisů nad § 59, 62 a 65; hlava druhá se označuje jako hlava první a hlava třetí jako hlava druhá.

39. § 67 zní:

㤠67

Připouští-li to povaha věci, lze navrhnout u kteréhokoli soudu, který by byl věcně příslušný k rozhodování věci, aby provedl pokus o smír (smírčí řízení) a, došlo-li k jeho uzavření, aby rozhodl i o jeho schválení. Jestliže by věcně příslušný byl soud krajský, provede smírčí řízení u krajského soudu samosoudce; v těchto případech však může provést smírčí řízení a schválení smíru i kterýkoli okresní soud.“.

40. V § 68 odst. 2 se vypouští druhá věta.

41. V § 73 odst. 2 se slova „národnímu výboru“ nahrazují slovem „orgánu“ a odstavec 3 zní:

„(3) Jestliže takto k určení otcovství nedojde a matka v přiměřené době nepodá návrh na určení otcovství, ustanoví předseda senátu dítěti opatrovníka k podání takového návrhu a k tomu, aby dítě v řízení zastupoval.“.

42. V § 79 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.“;

za odstavec 1 se vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Navrhovatel je povinen k návrhu připojit listinné důkazy, jichž se dovolává.“;

dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3 a připojuje se k němu tato věta: „Navrhovatel může v obchodních věcech obeznámit odpůrce s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu návrhu doručovaného soudem mu sám zašle další stejnopis.“.

43. V § 81 odst. 1 se za slova „ve věcech péče o nezletilé,“ vkládají slova „řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče“.

44. V § 82 se v odstavci 2 vypouštějí slova „smírčí komise nebo smírčího orgánu“, a vypouští se odstavec 3.

45. V § 85 se v odstavci 2 slova „organizace“ nahrazují slovy „právnické osoby“ a „právnická osoba“ a doplňuje se nový odstavec 4, který zní:

„(4) Obecným soudem ve věcech obchodních je soud, v jehož obvodu má odpůrce své sídlo, a nemá-li své sídlo, soud, v jehož obvodu má místo podnikání. Nemá-li odpůrce ani místo podnikání, je obecným soudem soud, v jehož obvodu má odpůrce své bydliště.“.

46. Za § 85 se vkládá nový § 85a, který zní:

㤠85a

Jestliže pro řízení je věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost soudu se má řídit obecným soudem účastníka, stává se místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.“.

47. V § 86 se v odstavcích 1, 2 a 3 nahrazují slova „Československé socialistické republice“ slovy „České a Slovenské Federativní Republice“ a v odstavci 3 slova „cizí organizaci“ slovy „zahraniční právnické osobě“.

48. V § 87 písm. c) zní:

„c) je umístěna organizační složka právnické osoby, která je odpůrcem, týká-li se spor této složky;“,

v písmenu d) se slova „československé socialistické organizace“ nahrazují slovy „československé právnické osoby“,

v písmenu e) na konci se tečka nahrazuje čárkou a připojuje se ustanovení písmene f), které zní:

„f) je sídlo burzy, jde-li o spor z burzovního obchodu.“.

49. V § 88 se jeho dosavadní znění označuje jako odstavec 1, v ustanovení písmene a) se nahrazují slova „Československé socialistické republice“ slovy „České a Slovenské Federativní Republice“, v ustanovení písmene b) se slova „anebo o zrušení práva společného užívání bytu, popřípadě pozemku“ nahrazují slovy „anebo o zrušení společného nájmu bytu“,

ustanovení písmene d) zní:

„d) který je obecným soudem občana, jde-li o řízení o jeho způsobilost k právním úkonům; je-li tento občan bez svého souhlasu v ústavní zdravotnické péči, je příslušný soud, v jehož obvodu je toto zdravotnické zařízení. Jde-li o řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, je příslušný soud, v jehož obvodu je tento ústav“,

v ustanovení písmene f) se nahrazují slova „Československé socialistické republice“ slovy „České a Slovenské Federativní Republice“, v ustanovení písmene g) se vypouštějí slova „smírčí komise nebo smírčí orgán“, v ustanovení písmene ch) se vypouštějí slova „je státní notářství, u něhož“, v ustanovení písmene i) na konci se tečka nahrazuje čárkou a připojují se slova „nebo o rozhodnutí o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek, přihlášených k rozvrhu“,

připojují se ustanovení písmen j) a k), která znějí:

„j) u něhož je prováděn konkurs nebo vyrovnání, jde-li o spory jimi vyvolané,

k) v jehož obvodu má sídlo organizační jednotka železničního dopravce, týká-li se spor na straně odpůrce této jednotky.“

a připojuje se odstavec 2, který zní:

„(2) K řízení o zrušení rozhodčího nálezu, vydaného rozhodci na základě rozhodčí smlouvy, je příslušný soud, v jehož obvodu se konalo rozhodčí řízení, je-li toto místo v tuzemsku. Jinak je příslušný soud, do jehož pravomoci by věc náležela, kdyby nebylo rozhodčí smlouvy.“.

50. Za § 89 se vkládá nový § 89a, který zní:

㤠89a

Účastníci řízení v obchodní věci se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou. To platí i ve sporech podle § 9 odst. 3 písm. a), jestliže částka požadovaná navrhovatelem nepřevyšuje 50 000 Kčs. Taková smlouva nebo její ověřený opis musí být doloženy již v návrhu na zahájení řízení.“.

51. V § 95 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo jestliže by změna návrhu byla v rozporu se zájmem společnosti“.

52. § 96 zní:

㤠96

(1) Navrhovatel může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět zcela, soud řízení zastaví.

(2) Soud řízení nezastaví, jestliže odpůrce se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí; v takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

(3) Nesouhlas odpůrce se zpětvzetím návrhu není účinný, dojde-li k zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není.“.

53. V § 99 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo zájmem společnosti“.

54. V § 101 odst. 2 věta druhá zní: „Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům.“.

55. V § 102 se na konci připojuje tato věta: „V samosoudcovských věcech tak učiní samosoudce.“.

56. § 104 odst. 1 zní:

„(1) Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.";

připojuje se nový odstavec 2, který zní:

„(2) Má-li soud, na který se účastník obrátil, za to, že není věcně příslušný, vysloví svou nepříslušnost a rozhodne, kterému soudu věcně příslušnému věc po právní moci tohoto usnesení postoupí. Byla-li takto postoupena věc okresním soudem soudu krajskému, může krajský soud vrátit věc soudu okresnímu, jestliže věcná příslušnost nebyla předtím vyřešena usnesením odvolacího soudu; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

57. V § 105 odst. 2 se slova „Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky“ nahrazují slovy „Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky“.

58. § 106 zní:

㤠106

(1) Jakmile soud k námitce odpůrce uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle československého práva podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat.

(2) Bylo-li řízení před soudem podle odstavce 1 zastaveno a v téže věci byl podán návrh na zahájení řízení před rozhodci, zůstávají právní účinky původního návrhu zachovány, bude-li návrh na zahájení řízení před rozhodci podán do 30 dnů od doručení usnesení soudu o zastavení řízení.

(3) Bylo-li řízení před rozhodci zahájeno dříve než došlo k řízení soudnímu, přeruší soud řízení o neexistenci, neplatnosti nebo zániku smlouvy až do doby, než bude v rozhodčím řízení rozhodnuto o pravomoci nebo ve věci samé.“.

59. V § 109 odst. 1 písm. b) se na konci připojuje tato věta: „Stejně postupuje, jestliže tu před rozhodnutím ve věci dospěl k závěru, že obecně závazný právní předpis, který se týká věci, je v rozporu s ústavou, zákonem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána; v tom případě postoupí návrh ústavnímu soudu k zaujetí stanoviska.“.

60. V § 110 se slova „nebo zájmu společnosti“ vypouštějí.

61. V § 111 odst. 3 se v druhé větě středník nahrazuje tečkou a vypouští se část věty za středníkem.

62. V § 114 odst. 2 písm. a) zní:

„a) zpravidla zjistí stanovisko odpůrce a pokusí se popřípadě předběžně o smírné vyřízení případu. V obchodních věcech může odpůrci uložit, aby se ve věci vyjádřil písemně a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává;“.

63. V § 116 odst. 1 se vypouští druhá a třetí věta. V odstavci 2 se za slovo „hospodářské“ vkládá čárka a slovo „obchodní“.

64. V § 118 odst. 2 se vypouští druhá věta.

65. V § 120 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Jestliže tvrzení účastníků o skutečnostech jsou shodná, může se soud omezit při zjištění skutkového stavu na tato nesporná tvrzení.“.

V odstavci 2 na konci se tečka nahrazuje středníkem a připojují se slova „neučiní-li tak, rozhodne soud na podkladě ostatních provedených důkazů.“.

66. V § 121 se vypouští slovo „československé“ a slova „Československé socialistické republiky“ se nahrazují slovy „České a Slovenské Federativní Republiky“.

67. V § 124 se za slovo „hospodářské“ vkládá čárka a slovo „obchodní“.

68. V § 125 se vypouští slovo „skutečný“ a slovo „organizací“ se nahrazuje slovy „právnických osob“.

69. V § 128 se vypouští odstavec 1 a označení odstavce 2. Slova „Orgány a organizace, i když se neúčastní řízení“ se nahrazují slovy „Orgány státní správy a samosprávy, jakož i právnické osoby“.

70. V § 129 odst. 2 se slovo „organizace“ nahrazuje slovy „právnické osoby“.

71. § 135 odst. 1 zní:

„(1) Soud je vázán rozhodnutím ústavního soudu o tom, zda určitý právní předpis je v rozporu s ústavou, zákonem či mezinárodní smlouvou, kterou je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána [§ 109 odst. 1 písm. b)]. Dále je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.“.

72. V § 137 se na konci připojují slova „nebo komerční právník“.

73. § 140 odst. 2 zní:

„(2) Byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát; jestliže je to důvodné, poskytne soud advokátovi na jeho žádost přiměřenou zálohu.“,

odstavec 3 se vypouští.

74. V § 142 odst. 1 se vypouštějí slova „a k návrhu prokurátora, aby plnění z neplatného právního úkonu připadlo státu podle ustanovení § 457 odst. 2 a 3 občanského zákoníku“.

75. V § 147 odst. 1 se středník nahrazuje tečkou a vypouští se část věty za středníkem.

76. § 149 zní:

㤠149

(1) Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.

(2) Zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního předpisu³⁴) o mimosmluvní odměně.

(3) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, zastupoval-li účastníka komerční právník v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.“.

77. V § 152 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Zákon stanoví, kdy soud rozhoduje ve věci samé usnesením.“.

78. V § 155 se jeho dosavadní znění označuje jako odstavec 1 a připojuje se nový odstavec 2, který zní:

„(2) Výrok rozsudku o plnění v penězích může být vyjádřen v cizí měně, neodporuje-li to okolnostem případu a jestliže

a) předmět řízení je vyjádřen v cizí měně a účastník, který má plnit, je devizovým tuzemcem a má účet v cizí měně, nebo

b) některý z účastníků je devizovým cizozemcem.“.

79. § 157 odst. 1 zní:

„(1) V písemném vyhotovení rozsudku se po slovech „Jménem republiky“ uvede označení soudu, jména a příjmení soudců a přísedících, přesné označení účastníků a jejich zástupců, účast prokurátora, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění, poučení o odvolání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení.“.

80. V § 158 odst. 1 druhá věta zní: „Nemůže-li je podepsat, podepíše je jiný člen senátu, a rozhodl-li samosoudce, jiný pověřený soudce; důvod se na písemném vyhotovení poznamená.“.

81. § 160 odst. 3 zní:

(3) Uložil-li soud povinnost vyklidit byt, za který je nutno zajistit bytovou náhradu, není účastník povinen byt vyklidit, dokud pro něj není zajištěn náhradní byt, popřípadě náhradní ubytování tam, kde podle ustanovení občanského zákoníku náhradní ubytování postačí.“.

82. V § 172 se v odstavci 1 slova „nepřevyšující 5000 Kčs“ nahrazují slovy „nepřevyšující 20 000 Kčs, ve věcech obchodních nepřevyšující 100 000 Kčs“.

83. § 173 odst. 2 zní:

„(2) Nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu z odpůrců, předseda senátu jej usnesením zruší v plném rozsahu.“.

84. § 174 odst. 2 zní:

„(2) Podá-li i jen jeden z odpůrců včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v plném rozsahu a předseda senátu nařídí jednání. Opravným prostředkem jen proti výroku o nákladech řízení je však i zde odvolání.“.

85. V § 175 odst. 1 v první větě se za slova „předseda senátu“ vkládají slova „krajského soudu činného v obchodních věcech“.

86. § 176 zní:

㤠176

(1) Ve věcech péče soudu o nezletilé se ve věci samé rozhoduje rozsudkem o výchově a výživě nezletilých dětí, o styku rodičů s nimi, o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o schválení důležitých úkonů nezletilého a o záležitostech, o nichž se rodiče nemohou dohodnout. Krom toho se rozhoduje rozsudkem o prodloužení ústavní výchovy po dosažení zletilosti a o zrušení takového opatření.

(2) O ostatních věcech se rozhoduje usnesením.“.

87. V § 178 odst. 1 se slovo „organizací“ nahrazuje slovy „právnických osob“.

V odstavci 2 se slova „národního výboru, společenské organizace nebo i jednotlivých občanů“ nahrazují slovy „orgánu péče o děti, orgánu obce, popřípadě i jednotlivých občanů“.

88. Za § 191 se vkládají nové § 191a, 191b, 191c, 191d, 191e, 191f a 191g, které včetně nadpisu znějí:

„Řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče

§ 191a

(1) Ústav vykonávající zdravotnickou péči (dále jen „ústav“), ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených ve zvláštním předpise, je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož obvodu ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu (dále jen „nemocný“).

(2) Je-li osoba, která byla přijata do zdravotnické péče se svým písemným souhlasem, omezena ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem až v průběhu léčení, je ústav povinen učinit oznámení podle odstavce 1 do 24 hodin poté, co k takovému omezení došlo.

§ 191b

(1) O každém, o němž je ústav povinen učinit oznámení podle § 191a, zahájí soud, v jehož obvodu je ústav, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu, ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení.

(2) Nemá-li ten, kdo byl ústavem převzat, jiného zástupce, ustanoví mu soud pro toto řízení opatrovníka.

(3) Soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí (§ 191a odst. 1 a 2) došlo ze zákonných důvodů, vyslechne nemocného a ošetřujícího lékaře. Jednání zpravidla není třeba nařizovat.

(4) Do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k omezení podle § 191a, soud usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů (§ 191a odst. 1).

§ 191c

(1) Usnesení podle § 191b odst. 4 se doručí umístěnému, ledaže podle vyjádření ošetřujícího lékaře není schopen chápat obsah takového rozhodnutí, dále jeho zástupci (opatrovníku) a ústavu.

(2) Odvolání proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek. Odvolat se může i ústav, bylo-li vysloveno, že převzetí se nestalo v souladu se zákonnými důvody.

(3) Ústav může umístěného propustit, i když soud vyslovil, že k převzetí došlo v souladu se zákonnými důvody.

§ 191d

(1) Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody a umístěný je omezen nebo vyloučen ze styku s vnějším světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího držení v ústavu.

(2) Ke zjištění zdravotního stavu umístěného soud ustanoví znalce. Úkolem znalce je vyjádření o tom, zda další držení umístěného v ústavu při omezení nebo vyloučení styku s vnějším světem je či není nutné. Znalcem nemůže být ustanoven lékař, který pracuje v ústavu, v němž je umístěný držen.

(3) Soud nařídí jednání, k němuž přizve umístěného (pokud podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo písemného znaleckého posudku je umístěný schopen vnímat průběh a význam jednání) a jeho zástupce (opatrovníka). Při jednání vyslechne znalce, podle okolností ošetřujícího lékaře, umístěného a provede popřípadě další vhodné důkazy.

(4) V rozsudku, který musí být vyhlášen do tří měsíců od výroku o přípustnosti převzetí do ústavu, rozhodne soud, zda další držení je přípustné a na jakou dobu. Ustanovení § 191c odst. 2 a 3 platí tu obdobně.

§ 191e

(1) Účinnost rozsudku podle § 191d odst. 4 zanikne uplynutím doby jednoho roku ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena lhůta kratší. Má-li být držení v ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí o povolení dalšího držení znovu rozhodnout. Ustanovení § 191c odst. 2 a 3 tu platí obdobně.

(2) Rozsudek podle odstavce 1 nebrání tomu, aby ústav propustil osobu drženou v ústavu před uplynutím doby uvedené v odstavci 1, ani tomu, aby opatrovnický soud učinil jiné opatření.

§ 191f

Osoba držená v ústavu, je-li způsobilá k právním úkonům, její zástupce (opatrovník) a osoby jí blízké mohou ještě před uplynutím doby, do které je držení přípustné, žádat o nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že další držení v ústavu není důvodné. Zamítne-li soud návrh na propuštění, může rozhodnout, že nebude konat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení v ústavu povoleno.

§ 191g

Náklady řízení platí stát. Neplatí však náklady právního zastoupení, s výjimkou případů uvedených v § 30 odst. 2 tohoto zákona.“.

89. V § 199 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo prokurátora“ a připojuje se další věta: „Soud tak může učinit i bez návrhu.“.

90. Za § 200 se vkládají nové § 200a, 200b, 200c, 200d, 200e, 200f, 200g a 200h, které včetně nadpisů znějí:

„Řízení ve věcech obchodního rejstříku

§ 200a

(1) Řízení ve věcech obchodního rejstříku se zahajuje na návrh fyzické nebo právnické osoby (dále jen „podnikatel“), jíž se zápis v rejstříku týká, nebo osob oprávněných k tomu podle zákona.

(2) Soud může zahájit řízení i bez návrhu, má-li byt dosažena shoda mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem.

(3) Zvláštní předpisy stanoví, kteří podnikatelé a které skutečnosti jich se týkající se zapisují do obchodního rejstříku.

§ 200b

(1) V řízení o provedení zápisu je soud povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady k provedení zápisu vyžadované právními předpisy.

(2) Soud rozhoduje o obsahu zápisu bez jednání usnesením. Ve výroku usnesení uvede den zápisu. Zápis je třeba provést do jednoho měsíce od vydání rozhodnutí o obsahu zápisu.

(3) Ustanovení o pořádkových pokutách se použije i v případě, že podnikatel neuposlechne výzvy soudu, aby mu sdělil skutečnosti nebo předložil listiny potřebné k provedení zápisu podle § 200a odst. 2.

§ 200c

(1) Obchodní rejstřík je každému přístupný, každý má právo do něho nahlížet a pořizovat z něho opisy a výpisy.

(2) Na požádání lze z rejstříku vydat úřední opis, výpis nebo potvrzení o určitém zápisu, popřípadě potvrzení o tom, že v rejstříku určitý zápis není.

§ 200d

(1) Obchodní rejstřík vede okresní soud v sídle krajského soudu (dále jen „rejstříkový soud“) pro podnikatele, kteří mají své sídlo v obvodu tohoto krajského soudu. Nemají-li své sídlo, je příslušný soud podle místa podnikání; nemá-li podnikatel ani místo podnikání, je k vedení obchodního rejstříku příslušný soud podle místa bydliště podnikatele.

(2) Zákon České národní rady a zákon Slovenské národní rady stanoví, který okresní soud nebo jemu na roveň postavený soud v sídle krajského soudu je rejstříkovým soudem.

(3) Obchodní rejstřík pro zahraniční osobu (§ 21 odst. 2 obch. zák.) vede soud, v jehož obvodu je umístěn její podnik nebo jeho organizační složka (§ 21 odst. 3 obch. zák.).

§ 200e

Řízení o některých otázkách obchodních společností a družstev

(1) Pro řízení ve věcech uvedených v § 9 odst. 4 písm. b) až i) je příslušný krajský soud s působností ve věcech obchodních, v jehož obvodu má obchodní společnost nebo družstvo své sídlo.

(2) Nestanoví-li ustanovení uvedená v odstavci 1, že se řízení zahajuje na návrh, lze je zahájit i bez návrhu.

(3) Účastenství ve věcech uvedených v odstavci 1 se řídí ustanovením § 94. O věci není třeba nařizovat jednání. Rozhoduje se usnesením.

Řízení ve věcech voličských seznamů

§ 200f

Jestliže příslušný orgán státní správy sám neodstraní chyby či nedostatky v seznamech voličů do zákonodárných sborů nebo do orgánů místní samosprávy, může se občan tím dotčený obrátit na soud příslušný podle volebního okrsku, s návrhem na vydání rozhodnutí o provedení opravy nebo doplnění seznamu.

§ 200g

(1) Účastníky řízení jsou navrhovatel a příslušný orgán státní správy.

(2) Soud rozhodne bez jednání usnesením, a to do tří dnů.

§ 200h

Řízení ve věcech sdružování v politických stranách a politických hnutích

(1) Nesouhlasí-li přípravný výbor politické strany nebo politického hnutí s upozorněním příslušného ministerstva, že návrh na registraci nemá náležitosti požadované zákonem nebo že v návrhu jsou neúplné nebo nepřesné údaje, může se přípravný výbor domáhat určení, že návrh na registraci nemá nedostatky.

(2) Účastníkem řízení je přípravný výbor a příslušné ministerstvo.

(3) Příslušným k rozhodnutí je krajský soud, v jehož obvodu má sídlo přípravný výbor.

(4) Rozhoduje se bez jednání, usnesením. Odvolání proti rozhodnutí není přípustné.“.

91. § 201 zní:

㤠201

Účastník může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.“.

92. V § 202 odst. 1 písm. f) zní:

„f) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu;“,

v písmenu h) se tečka na konci nahrazuje středníkem a připojuje se další písmeno i), tohoto znění:

„i) bylo rozhodnuto o návrhu občana na provedení opravy nebo doplnění voličského seznamu.“.

93. § 203 se vypouští.

94. V § 204 odst. 1 se vypouští třetí věta.

95. V § 207 odst. 2 se vypouští druhá věta.

96. V § 208 prvé větě se slova „rozhoduje o připuštění zpětvzetí odvolací soud“ nahrazují slovy „odvolací soud rozhodne o připuštění zpětvzetí“ a druhá věta zní: „Soud zpětvzetí nepřipustí, jestliže druhý účastník z vážných důvodů s tím nesouhlasí. Jestliže zpětvzetí připustí, odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.“.

97. § 214 odst. 2 písm. a) se slovo „zamítá“ nahrazuje slovem „odmítá“. Odstavec 2 písm. d) zní:

„d) jde o rozhodnutí o způsobilosti k právním úkonům, o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče nebo o prohlášení za mrtvého;“.

98. § 217 se vypouští.

99. V § 218 odst. 1 se slovo „zamítne“ nahrazuje slovem „odmítne“ a v odstavci 2 se slovo „zamítnuto“ nahrazuje slovem „odmítnuto“.

100. § 222 odst. 1 zní:

„(1) Jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.“.

Vkládá se nový odstavec 2, který zní:

„(2) Odvolání může být odvolacím soudem vyřízeno i tak, že připustí vzetí návrhu na zahájení řízení zpět, anebo schválí smír.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

101. V § 228 odst. 1 se vypouští ustanovení písmen c) a d), dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno c); vypouští se odstavec 2 a dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

102. V § 229 písm. b) se za slovem „jinak“ čárka nahrazuje tečkou a vypouštějí se slova „nepočítaje v to stížnost pro porušení zákona“.

103. V § 230 odst. 2 věta prvá zní: „Po třech letech od právní moci rozsudku může být návrh podán jen pro důvod uvedený v § 228 odst. 1 písm. c).“.

104. V § 231 za slovem „schvalován“ se čárka nahrazuje středníkem a zbývající část věty se nahrazuje slovy „to platí obdobně i pro platební rozkaz“.

105. § 235 odst. 2 zní:

„(2) Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným, zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní rozhodnutí.“,

a připojuje se nový odstavec 4, který zní:

„(4) Právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny.“.

106. Ustanovení hlavy třetí (stížnost pro porušení zákona) se nahrazují včetně označení této hlavy tímto zněním:

„DOVOLÁNÍ

Přípustnost dovolání

§ 236

(1) Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

(2) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

§ 237

Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže

a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,

b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení,

c) účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen,

d) v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,

e) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoli podle zákona ho bylo třeba,

f) účastníku řízení byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem,

g) rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

§ 238

(1) Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

(2) Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže odvolací soud

a) vyslovil ve výroku svého potvrzujícího rozsudku, že je dovolání přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu,

b) potvrdil rozsudek, jímž bylo rozhodnuto jinak než v dřívějším rozsudku, protože soud prvního stupně byl vázán právním názorem soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

(3) Dovolání není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení.

§ 239

(1) Dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně.

(2) Dovolání je přípustné také proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže

a) odvolací soud vyslovil ve svém potvrzujícím usnesení, že je dovolání přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu,

b) jde o usnesení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí na podkladě cizozemského rozhodnutí,

c) jde o usnesení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) a h).

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jde-li o usnesení o příslušnosti, předběžném opatření, pořádkové pokutě, o znalečném, tlumočném a o nákladech řízení, jakož i o těch usneseních ve věcech upravených zákonem o rodině, v nichž se ve věci samé rozhoduje usnesením.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují také na usnesení, kterými byla vyřízena odvolání proti rozhodnutím státních notářství; ustanovení § 236 a 237 tu platí obdobně.

Podání dovolání

§ 240

(1) Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu nebo státního notářství, které rozhodovaly v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.

(2) Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

§ 241

(1) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání a čeho se dovolatel domáhá. Dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná.

(2) Dovolání lze odůvodnit jen tím, že

a) v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237,

b) řízení je postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,

c) rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování,

d) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

(3) Ustanovení § 209 a 210 platí obdobně.

Řízení u dovolacího soudu

§ 242

(1) Dovolati soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Nejde-li o vady uvedené v § 237, nepřihlíží k vadám řízení, které nebyly uplatněny v dovolání, ledaže tyto vady měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

(2) Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů

a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu,

b) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který dovoláním nebyl dotčen,

c) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže dovolání podal jen některý z účastníků,

d) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

(3) Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k dovolání měnit rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají. Ke změně dovolacího návrhu není třeba souhlasu soudu.

§ 243

Před rozhodnutím o dovolání může soud, který o něm má rozhodnout, odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.“.

107. Za § 243 se vkládají nové § 243a, 243b, 243c a 243d, které znějí:

㤠243a

(1) Dovolací soud zpravidla nařídí jednání o dovolání proti rozsudku; jednání nenařídí, jde-li o případy uvedené v § 237 a § 241 odst. 2 písm. b) a d).

(2) Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a § 216 odst. 2. Dokazování však neprovádí.

(3) O dovolání proti usnesení se rozhoduje vždy bez jednání.

§ 243b

(1) Dovolací soud dovolání rozsudkem zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné; jinak napadené rozhodnutí rozsudkem zruší.

(2) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení. Má-li i rozhodnutí soudu prvního stupně nebo státního notářství vady, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, zruší dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně nebo státnímu notářství k dalšímu řízení, popřípadě postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci náleží.

(3) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně nebo státního notářství z důvodů uvedených v § 237 písm. a), b), d) a e), rozhodne svým usnesením též o zastavení řízení.

(4) Ustanovení § 218 odst. 1, § 224 odst. 1, § 225 a 226 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání zpět, dovolací soud řízení usnesením zastaví.

§ 243c

Pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení § 92 a 95 však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.

§ 243d

(1) Dojde-li ke zrušení napadeného rozhodnutí, soud, jehož rozhodnutí bylo zrušeno, jedná dále o věci. Přitom je právní názor soudu, který rozhodoval o dovolání, závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud znovu i o nákladech původního řízení.

(2) Bylo-li spolu s rozhodnutím odvolacího soudu zrušeno i rozhodnutí státního notářství, které rozhodlo v prvém stupni, postupuje státní notářství obdobně podle odstavce 1.

(3) Právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny.“.

108. Hlava čtvrtá části čtvrté se nahrazuje takto: