Zákon č. 483/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb.

483

ZÁKON

ze dne 29. července 2004,

kterým se mění zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl. I

Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb., se mění takto:

1. V § 1 se za slova „povinnosti vlastníků sbírek muzejní povahy“ vkládají slova „, upravují se veřejné služby, vybrané veřejné služby a standardizované veřejné služby poskytované muzei a galeriemi a stanoví se podmínky jejich poskytování“.

2. V § 2 se doplňují odstavce 3 až 8, které včetně poznámky pod čarou č. 1) znějí:

„(3) Muzeem je instituce, která získává a shromažďuje přírodniny a lidské výtvory pro vědecké a studijní účely, zkoumá prostředí, z něhož jsou přírodniny a lidské výtvory získávány, z vybraných přírodnin a lidských výtvorů vytváří sbírky, které trvale uchovává, eviduje a odborně zpracovává, umožňuje způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu jejich využívání a zpřístupňování poskytováním vybraných veřejných služeb, přičemž účelem těchto činností není zpravidla dosažení zisku. Galerií je muzeum specializované na sbírky výtvarného umění.

(4) Veřejnými službami poskytovanými muzeem nebo galerií jsou služby, které slouží k uspokojování kulturních, výchovných, vzdělávacích a informačních potřeb veřejnosti (dále jen „veřejná služba“). Veřejné služby jsou zčásti nebo zcela financovány z veřejných rozpočtů.

(5) Vybranými veřejnými službami jsou veřejné služby podle odstavce 4 spočívající ve zpřístupňování a využívání sbírek nebo jednotlivých sbírkových předmětů a poznatků o přírodě a historii z nich získaných prostřednictvím muzejních výstav, muzejních programů, muzejních publikací a poskytování informací o přírodě nebo společnosti, získaných studiem přírodnin nebo lidských výtvorů, sbírek a sbírkových předmětů nebo prostředí, z něhož jsou sbírkové předměty získávány.

(6) Standardizovanými veřejnými službami jsou vybrané veřejné služby podle odstavce 5, pro něž jsou stanoveny standardy tímto zákonem v rozsahu a struktuře zaručujícími jejich územní, časovou, ekonomickou a fyzickou dostupnost.

(7) Poskytovateli standardizovaných veřejných služeb jsou muzea a galerie, které spravují sbírky zapsané v centrální evidenci sbírek (dále jen „centrální evidence“), jejichž vlastníkem je Česká republika nebo územní samosprávný celek, (dále jen „poskytovatel“). Síť poskytovatelů zveřejní Ministerstvo kultury (dále jen „ministerstvo“) v informačním systému s dálkovým přístupem.¹)

(8) Garanty poskytování standardizovaných veřejných služeb jsou zřizovatelé poskytovatelů, nebo ti, kdo vůči poskytovatelům plní funkci zřizovatele (dále jen „garanti“).

¹) § 2 písm. o) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů.“.

Dosavadní poznámky pod čarou č. 1) a 2) se označují jako poznámky pod čarou č. 2) a 4), a to včetně odkazů na poznámky pod čarou.

3. Nadpis § 3 zní: „Centrální evidence“.

4. V § 3 odstavec 1 zní:

„(1) Ministerstvo vede centrální evidenci.“.

5. V § 9 odst. 1 písm. f) se za slovo „vystavováním“ vkládají slova „, veřejným předváděním jejich vzhledu, popřípadě funkce“ a za slovo „vystavování“ se vkládají slova „nebo veřejnému předvádění jejich vzhledu, popřípadě funkce“.

6. V § 10 se odstavec 6 zrušuje.

7. Za § 10 se vkládají nové § 10a a 10b, které včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 3) znějí: