Zákon č. 200/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

200

ZÁKON

ze dne 24. dubna 2002,

kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl. I

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb. a nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 424/2001 Sb., se mění takto:

1. V § 36a odst. 2 písm. c) se za slovo „zasedání“ vkládají slova „o dovolání,“.

2. V § 72 odst. 1 se v druhé větě slovo „Soudce“ nahrazuje slovem „Soud“.

3. V § 151 odst. 6 se za slovo „výdajů“ vkládají slova „zvoleného obhájce obviněným, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, a“.

4. V § 265b odst. 1 písmena k) a l) znějí:

„k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).“.

5. V § 265d se na konci odstavce 2 doplňuje tato věta: „Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obviněného za něho v jeho prospěch dovolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce.“.

6. V § 265l se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.“.

7. V § 314d odst. 2 v druhé větě se slovo „strany“ nahrazuje slovy „státní zástupce a obviněný“ a ve třetí větě slovo „stran“ slovy „státního zástupce a obviněného“.

8. § 359 se zrušuje.

9. V § 363 se číslice „4“ nahrazuje číslicí „3“.

10. V § 384 se na konci odstavce 1 doplňuje tato věta: „K provádění úkonů přímo souvisejících se sledováním osob a věcí a pronásledováním podezřelých a obviněných přes hranici České republiky je příslušný státní zástupce, v jehož obvodu má být taková součinnost poskytnuta.“.

11. V § 384 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:

„(5) Žádost cizího státu o vyslovení souhlasu, aby údaje nebo věci, které byly tomuto státu Českou republikou předány, byly užity jako důkazy v trestním řízení v cizině, posoudí orgán činný v trestním řízení, který takové údaje nebo věci poskytl. Jestliže je poskytl jiný orgán než soud a k žádosti cizího státu nebo na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, má souhlas vyslovit pouze soud, posoudí žádost okresní soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který uvedené údaje poskytl.

(6) S užitím údaje nebo věci v cizině podle odstavce 5 vysloví příslušný orgán činný v trestním řízení souhlas, pokud

a) by jejich užití bylo možné v případě, že by se takové trestní řízení vedlo v České republice, a

b) nehrozí, že by tím bylo zmařeno jiné řízení vedené v České republice, nebo vážně ohrožen jiný důležitý zájem.“.

Čl. II